Nechci umřít...

5. října 2013 v 14:28 | Sisien |  Fotoromány
Opět jeden jednodílnný příběh... :D ale takový... jiný...

myslím, že když se nad tím zamyslíte pořádně odsoudit nemůžete ani jednu z postav. Každá se chovala... jak nejlíp jí to šlo...


No... Kde začít. Možná tak nějak normálním výkendovým dnem. Takzvaně rodinným dnem, jak tomu s radostí naši říkaj a myslí si, že je naše rodina bůhví jak semknutá.

Tak tohle jsou naši. Jsou to Emma a Simon. Nevím... Máma je v pohodě rád si s ní povídám a občas mě nechá jí namalovat a učesat mám ji rád. S tátou zas hrajem fotbal, šachy, a další hry jako třeba i tennis. Mimochodem... ten mi nejde... Ten míček vždycky přiletí tak prudce.

Tohle je Ségra. Sydney... Občas se provokujeme... Ale mám jí rád. Pomáhá mi s úkolama a když má dobrou náladu tak spolu chodíme ven a je na mě hodná.

Jmenuju se Alex. A... Moc dětí ve škole se se mnou nebaví. Všichni mě nenávidí, jen kvůli tomu, že jsem tak často doma a s rodinou. Nejsem takovej ten šinavej zálesák a rošťák jako kluci ze třídy. Spíš jsem doma zpívám si, jsem se ségrou a mámou. A když je doma i táta, tak jsem i s ním. Jsem s ním rád, ale moc na mě čas nemá. Jsem většinou s holkama.

Tohle ráno. Přesnějc ráno v sobotu táta v práci nebyl. A tak byl doma s náma. Máma teda udělala snídani pro nás všechny. Většinou táta v sobotu chodí domů tak kolem odpoledne a pak se někam vyrazí, s celou rodinkou. Ale dneska když byl doma, tak se nikam nešlo. Zůstali jsme všichni doma. Táta nebyl ve svojí kůži, když nešel do práce.

Simon: ,,Sydney! Celý dny si vyhrávej, ale teď toho nachvíli nech."
Sydney: ,,Nevim o co ti jde..."
Sydney a táta se poslední dobou vážně hádali... Moc dobře jsem to nebral, ale snažil jsem se to nevnímat. Často kvůli tomu brečím...

Alex: ,,Tati, jaktože nejsi v práci?"
Simon: ,,To je fuk..."
Sydney: ,,Ale ne... povídej! Protože by mě fak zajímalo, proč... Seš nasranej až na půdu!"
Simon: ,,Uklidni se... Já ti taky neříkám, že na to hrát neumíš..."
Sydney: ,,Mami!"
Emma: ,,Kdo si přidá.."

Emma: ,,Tos trochu přehnal ne?"
Simon: ,,Já jsem nechtěl... Půjdu se jí omluvit."
Moje ségra to nebrala moc dobře... A tak utekla od stolu. Byla dost rozčílená...

Ségra jako obyčejně se šla vyspovídat svýmu nejlepšímu kámošovi.
Sydney>Pablo: ,,Ani mi neuvěříš... Úplně nenávidim svýho otce!"
Pablo>Sydney: ,,Co se stalo?"
Sydney: ,,Zase jsme se rapli... Kdybych mu to mohla oplatit!"
Pablo>Sydney: ,,Tak udělej něco co ho fakt nasere..."
Sydney: ,,Alex!"

V tu chvíli mě táta poslal za ségrou abych zjistil jestli se zlobí hodně... Vážně ho to mrzelo.

Došel jsem nahorů... A zastavil se u akvárka naproti ségry pokoje měl jsem pocit... Který nemůžu vysvětlit. Pocit smrti. Měl jsem ho naposled, než nám umřel pes... Najednou se z pokoje objevila moje ségra.
Sydney: ,,Alexi... Teda... Alex... Já to o tobě vím..."
Alex: ,,COže?"

Sydney věděla, že se občas oblíkám do jejích šatů a že se občas maluju. A tak mi něco nabídla.
Sydney: ,,Chceš udělat vlasy, abys vypadal jako dívka?"
Alex: ,,Jo...A... mohla bys mi..."
Sydney: ,,Půčit nějaké moje staré oblečení... Jasně..."

Sydney: ,,Líbí se ti to?"
Alex: ,,Jo... Je to krásný..."
Sydney: ,,V krabici u mámy ve skříni jsou nějaký moje starý šaty. Až budeš hotový... Hotová... Tak přijď do mojeho pokoje."

Udělal jsem jak řekla.
Sydney: ,,Vypadáš úžasně!!! Jak se cítíš?"
Alex: ,,Um... Jako já..."
Sydney se přestala hodně usmívat a jen se pousmála a v ní se rodily divné myšlenky, které mě byly nepřístupné.

Sydney: ,,Jsem ráda, že... že jsem ti mohla pomoct cítit se sebou..." rozbrečela se... Já... pochopil jsem to. Byla ráda.

Simon: ,,Kvůli tobě je teď můj Alex holka! Jaks to mohla udělat! Jen kvůli tomu aby si mě nasrala!"
Sydney: ,,Ale on se jako holka cítí, proč to nemůžeš pochopit?!"
Simon: ,,Ne... Udělala jsi to jen kvůli tomu, že jsi mi to chtěla oplatit..!"

Sydney: ,,Ze začátku to tak bylo! Chtěla jsem ho jen takhle upravit, abych tě naštvala, ale pak..."
Alex: ,, Ty jsi..."
Sydney: ,,Alex..."
Simon: ,,Alexi..."
Alex: ,,Proč jsi mě zradila..?"
Sydney: ,,Alex... Já jsem..."
Utekl jsem... nechtěl jsem být obětí jejich hádek...

A tak jsem se dostal jsem... Sedím tu už půl hodiny. Přemýšlím... Když skočím... Umřu? Zlomím si nohy? Už nadešel večer a já jsem si řekl, že jsem prosě ve vnitř holka. Táta to nějak přežije a doufám, že zas všechno bude v pohodě... Ale... V tý tmě a zimě... už byla na střeše rosa...

Alex... Drž se... povzbuďuji se... I když vím, že už jsem mrtvá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Felicity Felicity | Web | 5. října 2013 v 14:51 | Reagovat

Máš rád duchov? Záhady? Rád sa bojíš? Budova Stonebury je toho plná. Ak si pripravený, neváhaj vstúpiť - ale upozorňujem ťa, že Stonebury zastiera hranicu medzi šialenstvom a zdravým rozumom...

2 Katee Katee | Web | 5. října 2013 v 14:58 | Reagovat

Opět smutné... Ale líbilo se mi to ;) Je to pravda, všechny postavy se chovaly tak, jak nejlíp mohly.

3 shianae-sims3 shianae-sims3 | Web | 5. října 2013 v 15:08 | Reagovat

To je mi ale zvláštní rodina..:D Chudák Alex... Smutně dopadl(a)..:( Jinak ale pěkný příběh..:)

4 Teddy Teddy | Web | 5. října 2013 v 19:07 | Reagovat

Chudák Alex... to byl zvláštní komiks. A smutný :(

5 Džejný Džejný | Web | 6. října 2013 v 11:25 | Reagovat

mam ráda minikomixi a ten tvůj je smutný :( ale povedl se...

6 TSN3 TSN3 | Web | 17. října 2013 v 20:44 | Reagovat

Velice zajímavý a dojemný příběh. Pěkný :)

7 modniporadna321 modniporadna321 | E-mail | Web | 23. října 2013 v 8:39 | Reagovat

Moc pěkný příběh. Hele, potřebuji aby se začal někdo dívat na můj blog. Prosím. Je o oblečení a módě. Plosím. :-)

8 Evžííí Evžííí | Web | 29. října 2013 v 11:43 | Reagovat

Zvláštní...:) Ale moc pěkný komix a to, že jsem to nepochopila nic neznamená, protože jsem dost nechápavá O:) :))) Fotky jsou skvělý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama